Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pověst o Duhovém mostě
.
Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí. Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý. Ten, kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života.
.
Jsou opět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou štastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček, přítel největší.
.
Všichni si spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje. Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí.
.
A tehdy překročí Duhový most společně.
.
(převzato z www.stafordi.com)

 

Kéž by to byla pravda a pejsci co jsou tam nahoře se mají opravdu tak krásně, i když tady na zemi je třeba trápila nějaká nemoc...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kňooour

(Vlaďka, 18. 8. 2008 10:52)

JJ máme tam už pár zvířátek, mě bude moc chybět Bobinka korelka, ale prostě všichni miláčkové co se doufám mají jen dobře...

Moji miláčci

(Kristina, 28. 5. 2008 13:55)

Já tomu moc věřím,už tam mám Erriho,Besku a Tarunku,taky kocoura Kotyho a Mourka.